Člověk 2.0 - Zamýšleli jste se někdy nad tím, jak se člověk jako druh může vyvinout na novou úroveň?

Člověk, stejně jako jakékoliv další druhy organismů, podléhá evoluci. Bude tedy tím dalším evolučním skokem změna genetické informace lidí? Změna či rozšíření genomu? Nebo snad něco rychlejšího? Posunou nás technologie?

 

Carl G. Jung ve své teorii uvádí, že další vývojový stupeň člověka bude mít 48 chromozomů (tedy 46+2 oproti dnešním 46, resp. 44+2, reference např. i v popkultuře zde), což člověku umožní "překročit" svoje negativní "druhé já - Stín" a lidstvu jako celku vytvořit společné "supervědomí" ve smyslu sdíleného vědomí vyšší úrovně (ovšem při zachování individuality jedince).

 

Friedrich Nietzsche zase uvádí, že další vyšší řád člověka, Übermensch, se bude schopen oprostit od potřeby lidí následovat obvyklé konvence a tedy hnát se za společenským statusem, mamonem atd. To Nadčlověku umožní vymanit se z cyklu neustálého opakování historie ("historie se neustále opakuje"), nalézt a sledovat dosažení vyšších cílů skrze "esenciální ego" (oproštěné od společenských konvencí). Teprve tak pak, tak trochu mimoděk, dosáhne posunu vč. vyšších morálních a etických vlastností.

 

 

Posune nás prostá evoluce? Rozvoj mozku jako takového (tedy kupříkladu radikální nárůst počtu neuronů šedé kůry mozkové) ve smyslu evolučního vývoje člověka ale nejspíše v dohledné době nebude znamenat výrazný posun, protože probíhá velmi pomalu. Vždyť prakticky stejný mozek už má lidstvo zhruba 300 000 let...

 

A co třeba bio-digitální fůze, tedy spojení člověk-technologie? Ta nejspíš přinese rozvoj a vylepšení spíše na úrovni smyslů, tedy rozšířeného vnímání, popřípadě rozšíření kontextu vnímání, či užšího propojení lidí. Otázkou je, jak to náš mozek zatíží a jak si s tím poradí. Každopádně se asi nedá očekávat výrazná změna způsobu fungování lidstva jako celku v návaznosti na propojení s technologiemi.

Radikální změnou může být příchod ASI, tedy "Artifical Super-Inteligence". Otázkou však je, jestli tím bude ještě vůbec pokračovat evoluce člověka...

 

 

Viditelné změny možná přinese technologie ve smyslu čím dál širšího nahrazování lidské práce prací strojů. Nedojde tak velmi pravděpodobně k tomu, že "stroje seberou lidem práci", jen se charakter lidské práce (opět) změní tak, jak k tomu došlo již dříve (např. při průmyslové revoluci v 18. a 19. století). Eventuálně také lidé nebudou (muset) pracovat tolik hodin denně. Více lidí tak bude mít více času věnovat se "přemýšlení", respektive naplňování svých vnitřních motivací (zjednodušeně řekněme vyšším cílům). Otázkou je ale co lidé s nově nabytým časem opravdu udělají. Věnují jej něčemu kreativnímu?

Obecně se ale dá říci, že rozvoj civilizací šel vždy ruku v ruce s úbytkem času nutně věnovaného činnostem souvisejícím se zabezpečením přežití (a popř. uspokojení dalších potřeb výše v Maslowově pyramidě)...

 

Konkrétní a doufejme že brzké změny ale musí přinést změna uspořádání organizací (ve smyslu společenství lidí). Tuto kontinuální a fundamentální změnu ve fungování společností lidí skvěle popisuje Frederic Laloux ve své knize Budoucnost organizací. Hovoří zde o různých (evolučních) stupních vývoje/uspořádání organizací (tedy bez toho, aby stupně samotné hodnotil, pouze popisuje) daných tím, jak a jestli jsou jejich členové řízeni (násilí vs koncenzus) a vedeni (incentivy vs ideje) a také tím, co je tím jednotícím prvkem organizace (materiální zisk vs vyšší principy).

Takzvané "tyrkysové (teal) organizace" jsou založeny na myšlence samořízení, nemají klasickou (hierarchickou) řídící strukturu, spoléhají na následování silné myšlenky, ideje účelu dané organizace, jež je nejvyšší hybnou silou spolupráce členů. Distribuované rozhodování, víra ve schopnost lidí správně se rozhodovat a také víra v přirozenou ochotu lidí následovat smysluplný účel (ve smyslu poslání, ne např. tvorby zisku) jsou společnými jmenovateli takovýchto společenství. Příklady už existují i v praxi a jsou úspěšné i komerčně (firmy jako Morningstar, Buurtzorg, FAVI, Patagonia,...)!

 

 

Právě postupná přirozená transformace lidských společností do této podoby je klíčem k dalšímu posunu člověka. Členové tyrkysových organizací nesledují cíle jako uznání, materiální zisk a společenský statut, ale spíš "správnost" svého konání a soulad s hodnotami, společenský přínos, účel a poslání. Úspěch, uznání a "dobrý život" pak však přirozeně následují. Opravdový posun lidstva nastane až tehdy, když budou lidé opravdu spolupracovat. Člověk 2.0 bude tedy realitou až když bude existovat Společnost 2.0...

 

Tím se trochu vracíme k začátku tohoto zamyšlení, Jungovi a Nietzschemu. Jsou tyrkysové organizace již nyní reálnou manifestací sdíleného vědomí "übermenschů" oproštěných od nízkých společenských konvencí a tedy novým stupněm vývoje člověka? Máme mezi sebou již teď zástupce Člověka 2.0?